obrazy z cest
Kostel pod Monte Valandro - 2024
70x50 - 4000,-
Dyrhólaey II. - 2023
Pohled z Dyrhóaley, tentokrát z vrcholu útesu s majákem po linii k jihu ubíhající černé pláže. Mlha toho dne polykala vše, ale sporadicky dávkovanými průhledy podtrhovala dramatičnost a tajemnost. Kdo vydržel chlad a déšť, ten byl odměněn takovým vizuálním zážitkem.
Olej na plátně, 90 x 65
Skógafoss - 2023
Řeka Skóga na jihu Islandu vytváří před splynutím s oceánem působivou kaskádu menších i větších vodopádů. Byl deštivý den, oblečení mi ztěžklo vodou, ale i tak jsem prostě musel blíž. Došel jsem ústím krátkého kaňonu, který vodopád vyřezává do sopečné horniny a neslyšel pak už nic, než dunění padající vodní masy. Tady už byl jedno, že prší, mlha mě obemkla a kapky létaly i ze stran a zespodu. Dunění jsem slyšel snad i kostmi a slyšel jsem ho ještě i dlouho po odchodu.
Olej na plátně, 90 x 65
Útesy Dyrhólaey - 2023
Dyrhólaey tvoří skalnatý výběžek na samém jihu Islandu nedaleko města Vík. Skály jsou tvořeny až obsidiánově černou a místy i tak hladkou sopečnou horninou, o níž se prakticky stále tříští neklidné vody Atlantiku. Pláže jsou z černých oblázků, které vlny stále více ohlazují a přemisťují a šum nebo až hukot vody je doplněn vše prostupujícím chrastěním po sobě klouzajících kamenných ploch. Na vrcholku skalního ostrohu stojí nízký maják, od nějž byl v době mé návštěvy výhled do šedé masy mlhy, kdy nebylo znát, zda divák hledí do dálky nebo jen několik metrů před sebe. Mlha pohltila prostor. Pak se ale její spodní lem na okamžik odhrnul a odhalil oblouky pod útesem, které připomínají klenby obřího kamenného mostu. Vzduchem poletovali papuchalkové a buřňáci a jejich volání znělo i potom, co lem mlžných šatů opět skryl to, co v deštivém dni vzácný okamžik odhalil.
Olej na plátně, 65 x 90
Chalupa v Rovensku - 2017
Rovensko je malá "česká" vesnička na 1000 km vzdálených zaoblených vrcholcích dolních Karpat. Řeč je o území Banátu u jižní hranice Rumunska. Pro nás jde o romantické malebné území se staročeskou atmosférou, pro krajany, kteří tam žijí, jde často o drsnou realitu života. Na druhou stranu je ale pravda, že svou chudobu a nouzi si uvědomují hlavně ti, kterým jsme začali pomáhat z pozice bohatců ze střední Evropy. Do té doby se jim asi nežilo úplně lehce, ale měli vše a v podstatě byli spokojení. To je ale na jinou a asi i dlouho debatu... Obraz ukazuje jednu z chaloupek, kterých je v Rovensku několik desítek, je smutné, že patří k těm, které už nikdo neobývá a pravděpodobně do 10 nebo 15 let zanikne. Ale co je dnes napořád?
Olej na plátně, 70 x 50 - prodejné
Farma u Suðurlandsvegur - 2023
Olej na plátně, 70 x 70
Maják Old Garðskagaviti (Půlnoční slunce) - 2023
Maják u obce Old Garðskagaviti nedaleko letiště v Keflavíku, letní slunovrat. Slunce po obloze putovalo až do půlnoci, kdy zmizelo za mořským horizontem, aby za tři hodiny opět vyskočilo a po téměř horizontální trase pokračovalo celou oblohou. Byl zrovna odliv, moře vonělo zasychajícími chaluhami, po hladině pluly mořské kachny kajky.
Olej na plátně, 65 x 90
Drangshlíðarfjall - 2023
Pod horou Drangshlíðarfjall stojí malá zemědělská usedlost zabývající se chovem ovcí a krav. Tvoří jí několik volně rozházených stavení, kolem nichž směrem k jihu ubíhají rovné louky, jen o několik metrů převyšující hladinu moře. Jíž asi sto metrů od ní náhle a dramaticky vybíhá svah zdolávající drastické stoprocentní převýšení o 200 výškových metrů. Na jeho vrcholu pak ční ostré kolmé skály, které přímo vyžadují pokoru v očích, které toto statické divadlo sledují z cesty pod nimi. Skály a balvany jakoby ledabyle, ale okázale říkaly, že stačí jen rozmar, otřes sopek, na jejichž úpatí tento kopec leží a jejich pád nic nezastaví. Stabilita na vlásku, který je už ale drží na místě stovky let. Po jejich měkce travnatých svazích pobíhají houževnaté podsadité islandské ovce s jiskrou divokosti a vůči lidem i jisté shovívavé lhostejnosti v oku.
Jaký výhled by poskytl výstup na vrchol těchto skal? Asi poznání toho, jak jsme malí a často omezení obzorem. Nejde o skutečný vrchol kopce, jen jakousi hradbu nebo terasu, ten skutečný není z bodu pohledu vidět, ten je až o další čtvrtkilometr délkově a výškově dál. Máme v kapse svět, ale nedohlédneme ani vrcholku hory, pod níž stojíme.
Olej na plátně, 65 x 90